Loupak.cz - Vtipy

Naši hokejisté měli rychlý nástup do zápasu - už v 11. vteřině tečovali puk do vlastní branky.

Zemědělec vyklápí do půdy mastičku.
Manželka s příbalovým letákem v ruce na něj zděšeně volá: „Ta mast urychluje hojení, ne hnojení!”

Jdou dva na Nový rok ráno poněkud společensky unaveni z hospody domů, jeden si nese urnu s popelem tchyně. Mrzne, jen to praští, a taky to strašně klouže. Druhý chvíli bojuje s náledím a pak říká: „Hele Vincku, pieta nepieta, sypej.”

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”

Reportér se ptá kapitána hokejového mužstva: „Prosím vás, jak je to možné, že jste dnes prohráli deset nula?”
„Jó, milej pane, bylo hrozný náledí!”

Jaký je první div světa?
Když nedostanete výplatu, to se pak divíte nejvíc.

Bavili se dva kohouti.
„Představ si, že ta moje slepice snesla včera hranatý vejce.”
„A co říkala?”
„Au.”

Když jde Bubák spát, každý večer se podívá pod postel jestli tam není Chuck Norris.

Malý chlapeček se ptá maminky, jak přišel na svět. Ta přemýšlí, jak by mu to v jeho věku podala, a nakonec mu řekne: „To jsme se s tatínkem večer cukrovali, až ses nám narodil.”
Chlapeček si večer vezme cukřenku, důkladně se pocukruje a jde spát. Ráno se vzbudí a kouká, plná postel mravenců. Navztekaně se rozkřikne: „Kdybych nevěděl, že jste moje děti, tak vás pozabíjím!”

Malý Pája přijede o prázdninách poprvé k babičce na venkov a nemůže se vynadívat na tu spoustu neznámých zvířat.
„Tohle první zvířátko,” vysvětluje mu děda při vstupu do chléva, „to je kravička. Ta nám dává mléko.”
„A to druhé zvířátko,” touží po poznání Pavlík. „To je také kravička?”
„Jo,” přikývne děda. „Ale ta je chytrá, ta mléko nedává. To je vůl!”